Plzeňská nebo také Horní brána byla od počátku 14. století společně se starší Pražskou branou součástí městského opevnění, a díky své výšce 28 metrů sloužila jako obranná hláska, ale také k úschově obecních cenností a zbraní. Původně se do brány vstupovalo z berounských hradeb, později z půdy přilehlého domku. Teprve na konci 19. století bylo dobudováno točité schodiště, kterým se dnes vystupuje do prvního patra. Do horních částí brány je přístup původním středověkým schodištěm v šířce zdi. V nejvyšším poschodí býval od středověku byt hlásného, který se využíval až dokonce do roku 1972. Brána střežila obchodní cestu z Prahy do Plzně a až do roku 1842 jí procházela hlavní průjezdní komunikace. Z tohoto důvodu se zde do roku 1752 vybíralo královské clo. Původně gotická věž byla poté několikrát přestavěna a opravována. V 16. století byla upravena ve stylu pozdní gotiky. V roce 1508 dostaly věžní hodiny 24hodinový ciferník a hřeben střechy byl opatřen věžičkou se zvony hodin takzvaného českého orloje. Pravoúhlé předbraní se střeleckými ochozy bylo odstraněno v polovině 19. století. Bránu postihly dva velké požáry. První v roce 1599, při druhém požáru v roce 1735 vyhořela a došlo k poškození hodin a zvonů.
V letech 1736–1737 prodělala brána barokní rekonstrukcí při níž získala baňatý krov střechy s lucernou. Český orloj byl nahrazen německým se dvěma ciferníky. V roce 1876 byla opatřena sgrafitovou dekorativní výzdobou, která byla později nahrazena obrazem Chronos a Moira pražského malíře Viléma Preise. V současné době prostory brány využívá Muzeum Českého krasu. V původním bytě hlásného a pověžného si dnes přečtete o právech města a kopie dvanácti velice cenných královských privilegií.
Výhled na město s náměstím, kostelem Sv. Jakuba a nedalekou rozhlednu na Městské hoře, nad městem pak na rozhlednu Lhotka a kapli Panny Marie Bolestné a na frekventovanou dálnici D5.
Suvenýry ve věži a v Muzeu Českého krasu na jihozápadním okraji Husova náměstí.
