Renesanční zvonice byla dostavěna až po krov v roce 1589 a sloužila městu zároveň jako strážní a požární věž. Spolu s vedle stojící katedrálou sv. Ducha tvoří dvě nepřehlédnutelné dominanty Hradce Králové. Její původní název byl Nová věž, teprve v pozdějších letech se ujalo označení věž Bílá díky bílému kameni, který byl na její stavbu těžen v lomu u obce Boháňka nedaleko Hořic.
Stavba probíhala postupně v průběhu dlouhých osmdesáti let. Už v roce 1509 byly položeny základy věže o půdorysu 10×10 metrů po první římsu. Tloušťka stěn v přízemí dosahovala čtyř metrů. Do roku 1579 byla vystavěna čtyři patra, o kok později i patro páté s klenutými komůrkami pro hodiny a kamenný ochoz se světničkou hlásného. V roce 1581 byl na věž vyzdvižen čtvrtý největší zvon v Čechách-sv. Augustin o hmotnosti 8 tun a o čtyři roky později byl na věži instalován orloj. V roku 1589 byla věž završena krovem, na který byla osazena měděná báň s lucernou a pozlacenou hvězdou, která byla v roce 1729 nahrazena vytepaným hradeckým znakem a šesticípou hvězdou. Výška věže dosahuje 71,5 metru a odklon od svislé osy je 360 centimetrů. V červenci 1929 byla makovice na Bílé věži poškozena větrnou smrští. Dnes je věž vybavena luxusním schodištěm a jednotlivá patra jsou osazena zajímavými artefakty. K nejzajímavějším patří skleněný 3,6 metrů vysoký model věže.
Z vyhlídkového ochozu ve výšce 43 metrů je velice zajímavý výhled z výšky na sousední katedrálu sv. Ducha, na historické podlouhlé náměstí a celé krajské město, ale i jeho blízké okolí se špičkou hradní věže na Kunětické hoře, elektrárnou Opatovice na hřebeny Krkonoš s dominantní Sněžkou, Černou, Studniční a Luční horou, pás Orlických hor s Vrchmezím a Velkou Deštnou, Železné hory, Zvičinu, Hořický chlum a rozhlednu u bojiště v Chlumu u Hradce.
Suvenýry ve věži a v IC na Eliščino nábřeží.
