Neobvyklá cesta na Hraniční vrch

První týden v září nadešla dlouho očekávaná a také dlouho odkládaná akce Hraniční vrch. Už dávno jsem věděl, že mám dvě možnosti. Buď si zajistit v okolí ubytování a pak delší volno využít k návštěvě nejen této rozhledny, ale při té příležitosti „zkontrolovat“ i nedaleký Cvilín, Strážiště, Ježník, Stráž atd. Druhou možností bylo uskutečnit akci na jeden zátah z Plzně. Po prostudování patřičných spojů mně vyšlo jako optimální jet rychlíkem do Olomouce a tam přesednout na další spoj do Krnova přes Bruntál. Když jsem ale zjistil, že na této trati je dlouhodobá výluka s náhradní autobusovou dopravou, tak jsem tuto verzi zavrhl, protože jakékoliv zpoždění by mělo fatální důsledky na můj návrat. Objevila se ale třetí možnost a tu jsem nakonec také realizoval.

Z Plzně jsem odjel v 6.08 vlakem do Prahy. Společnost v kupé mně dělal bývalý ministr dopravy a zdravotnictví, bývalý premiér vlády a také bývalý ředitel Národního parku Šumava, současný předseda Klubu Českých turistů pan ing. Jan Stráský. Celou cestu do Prahy jsme si měli co povídat a tak cesta velmi rychle utekla. Na Wilsoňáku jsem přestoupil do EC Landek s odjezdem v 8.17 a příjezdem do Ostravy Svinova v 11.38. Zde jsem musel přestoupit na rychlík do Krnova přes Opavu a v Krnově na osobák do Města Albrechtic, kam jsem dojel ve 13.23.

Na zdolání 2500 metrů vzdálené dvojrozhledny jsem měl přesně hodinu a 24 minut. Nejprve jsem si však dojel na městský úřad pro pohledy a razítko, a pak jsem se konečně zakousl do příkrého stoupání na rozhlednu. Pot ze mě jen stříkal, ale byl jsem šťastný, že už můžu konečně jet na kole a protáhnout si tak ztuhlé tělo od nekonečného sezení ve vlaku. Dvojrozhledna rozhodně patří mezi naše rarity a určitě stojí za návštěvu. Moc času na otálení ale nebylo, protože ve 14.47 mně odjížděl vlak zpět do Ostravy. Do sámošky jsem si ještě sjel koupit něco málo na cestu a ve tři čtvrti na tři už jsem zase seděl ve vlaku. České dráhy mně nezklamaly a veškeré přestupy se povedly na jedničku, takže jsem ve 21.50 mohl konečně spokojeně vystoupit na plzeňském nádraží.

Ve vlaku jsem tedy včetně přestupů strávil 14 hodin a 17 minut, najel jsem neskutečných 1068 kilometrů a to všechno proto, abych se mohl ve Slezsku projet 7,5 km na kole! Trochu zvláštní úchylka! Ale mám to za sebou!