Nic mě poslední dobou tak nezaujalo, jako kritický, ale bohužel velmi pravdivý článek Andreje Halady na webu navzduchu.cz, s velice razantním názvem „Není těch rozhleden už trochu moc„. Možná si řeknete, proč se takhle rouhačsky zastávám někoho, kdo v podstatě kritizuje současnou překotnou výstavbu rozhleden, když na druhé straně poctivě objíždím každou nově postavenou vyhlídku.
Je sice pravda, že díky zájmu o rozhledny jsem měl možnost poznat doslova každý kout naší vlasti, protože vyhlídkové věže už opustily význačné České, Moravské a Slezské hory a kopce a usadily se, hlavně díky štědrým dotacím z evropských fondů, i na místech, kde by je nikdo nehledal. Domnívám se ale, společně s panem Haladou, že někdy méně by bylo více. Na jednu stranu bych si neměl zoufat, mám stále o práci postaráno, ale je zřejmé, že kvantita zde nahradila kvalitu. Ne, že by nové stavby nebyly originální, vždyť doba unifikovaných ocelových telekomunikačních věží už naštěstí pominula, ale už z principu jsem se rozhodl ignorovat ty vyhlídky, které stojí pár metrů od silnice, na jejich ochoz lze rukou dosáhnout ze země a výhled z nich je totožný jako z jedoucího auta po vedlejší komunikaci.
Na druhé straně pak citlivě vnímám absenci vyhlídkových věží na našich jediných vnitrozemských horách – na Brdech. Můžete namítnout, že jsem asi zapomněl na Studený vrch nebo Třemšín. Nezapomněl, dobře o nich vím, ale výhledy mezi špičkami vzrostlých smrků u prvně jmenované nebo pohledy do korun ještě vzrostlejších jasanů u té druhé nepovažuji za ty skvělé výhledy, o nichž píše spisovatel Brd Jan Čáka.
Rád bych se totiž ještě dožil okamžiku, který nastal jednoho zvláštního zimního dne v devadesátých let minulého století, kdy z prostoru druhého nejvyššího vrcholu Brd – Prahy, byly prokazatelně vidět rakouské Alpy. V knize Tajemné vrcholky Brd II. je tomuto mimořádnému jevu věnována téměř celá jedna stránka. Na základě fyzikálních výpočtů to vzhledem k vzdálenosti, zakřivení Země, výšce Brd, výšce Alp a také k výšce „překážející“ Šumavy není možné, ale existuje snad ještě něco, jako fata morgana, která by tento mimořádný jev snad vysvětlila. A právě kvůli tomu zde, pro výstavbu nějaké výrazné vyhlídky na Brdech, zvedám ruku.
Dobrý den, máte pravdu. Já si také myslím, že rozhleden je najednou jako hub po dešti. Hlavní příčinu vidím v rozvíjející se telekomunikaci. Takřka každou rozhlednu hyzdí nějaký ten talíř. Většina namítne: nejsou peníze na údržbu. Pravda. Bohužel. Ale pak by taky bylo dobré, kdyby se vybrané peníze použily například na ořezání stromů, které brání ve výhledu a de facto rozhledna ztrácí svůj původní význam, kvůli němuž byla postavena.